Hudební notace

Notace

Souhrnně označuje formální prostředky pro zápis ve více oborech pomocí symbolů (matematická, hudební, šachová….)
V hudbě tím myslíme způsob záznamu hudební skladby v určité soustavě notového písma. Do dnešní podoba vznikala dlouhým a složitým vývojem.

Vývoj hudební notace :
Starověk
Počátky nejstarší známá hudební notace můžeme najít v zápisu klínového písma a další např. v Egyptě, Číně, Indii.
Nalezená desky z roku asi 1250 př. n. l. Ukazují zde rozvinutější formu zápisu a uvádí názvy strun na lyru, ladění. I když byly neúplné představují nejstarší zaznamenané melodie.
Starověké řecko
V Řecku se harmonie vyvíjela od 6. stol. př. n. l až 4. století n. l. Odtud se nám také dochovalo několik kompletních skladeb a několik jejich fragmentů.
Zápis hudby

Hudba se zapisovala pomocí velkých písmen řecké abecedy umístěných nad záznamem zpívaného nebo mluveného textu – „písmenná notace“. Jako příklad můžeme uvést Seikilovu píseň. což je epitaf na náhrobku neznámého muže Seikila, který byl vytesán do kamene v 1.až 2.stol.n.l

Znační podíl na rozvoji notace má také řecká hudební věda. Ta vnesla nové poznatky o soustavě tónů, intervalů, stupnic a akordů, bohaté hudební názvosloví a hudební výrazy (muzika, melodie, kánon…)
Vyznačovala se jako jednohlasá hudba a základním tónovým útvarem byla sestupná stupnice, skládala se z přibližně třinácti druhů stupnic nejvíce užívané dórská, frygická a lydická.

Nástrojová hudba využívala i zvláštní znaménka.

Středověk
Neumy = Neumatická notace

Používaly se přibližně od 5. století až do 9. století a překlad slova znamená pokynutí rukou nebo naznačení. Byly prvními předchůdci moderní symbolické hudební notace.

Vznikly z potřeby zaznamenat na papír liturgické písně. Jako první to zavedli mniši potřebovali zapsat přehledným způsobem písně do kancionálů ("zpěvníky").Neumy také souvisely s rozvojem gregoriánského chorálu.

Je to systém teček a tahů štětcem, které se nadepisovaly nad text. Nemohly ale přesně vyjádřit výšku tónu, intervaly , rytmus ani metrum = takt. Naznačovaly jen melodický pohyb (stoupání, klesání).

Protože byl záznam množstvím užívaných značek složitý. Sloužil v podstatě jen pro toho kdo už skladbu znal.

Průlomem ve vývoji neumatické notace bylo v 9. století zavedení notové osnovy, která se v průběhu 10. - 12. století zdokonalila tak, že do ní přibyli linky.

Další notace :

Chorální notace (10. – 12. stol.)
Vyvinula se z neumové notace. Označovala již výšku tonu, ne však jeho délku a vpisovala se do

čtyř linkové notové osnovy. Bývala uvedena C nebo F klíčem, basovým a violovým klíčem. Zprvu se psalo na barevné linky.

Menzulární notace (13. – 16. stol.)
Vznikla zdokonalením chorální notace. Zachycuje nejen výšku, ale i různým tvarem notových znaků délku tónů a pauz. Ustálila též 5-ti linkovou notovou osnovu, užívanou i do dnešní doby. Metrický vztah sousedních not má přesná pravidla.

Podoba not :

Mají hranatý tvar (kosočtverec nebo čtverec s nožkami, praporky a nebo bez nich). Zprvu se zapisovaly plně, černě (černá notace). Od pol. 15. stol. došlo ke změně (bílá notace) kde tvary jsou nevyplněné a přibližují se dnešní podobě.
V16. století začalo postupné nahrazování hranatých tvarů za kulaté. Vznikl G klíč a používala se diatonická stupnice.

Tabulatury (15. stol - poč. 17. stol.)
Sloužily jako náhrady za standardní notace a označovaly hmaty na nástroji.
Zapisovali se jimi instrumentální skladby pro varhany nebo loutnu (další nástroje např. pro kytaru zápis na 6linek nebo dechové nástroje s otvory.
V západní hudbě (období renesance a baroka) měli velké množství různých forem tabulatur.

Protože v 17. století byly zavedeny taktové čáry menzurální notace ztrácí svůj význam a proto používáme od té doby dnešní notaci.

Notový systém se neustále vyvíjí a proměňuje v dnešní době je to způsobeno hlavně nástupem počítačové a elektronické hudby.